Říční delta neboli delta řeky je vyústění řeky do jezera, moře, oceánu nebo jiné vodní plochy. Typickým znakem říční delty je značná sedimentace naplavenin a větvení hlavního toku řeky do mnoha ramen a kanálů.
Delta se dělí na tři části:
Na konci svého toku se říční vody mísí s vodami vodní plochy, do které se řeka vlévá. Rychlost toku se snižuje a pevné části nesené řekou se usazují na dně. Jako první se usadí štěrk a písek, protože jsou nejtěžší. Další pevné části se usazují postupně, jak klesá rychlost proudění vody; jako poslední se usazuje jíl, který je nejjemnější pevnou částí přitékající vody. Naplaveniny jílu se často nacházejí ve značné vzdálenosti od ústí řek. Postupné ukládání nánosů tvoří sedimenty, které postupem času mohou vystoupit nad vodní hladinu. Vodní tok novou překážku obtéká a tvoří nová ramena a kanály. Na naplaveninách vyrůstá vegetace a upevňuje tak jejich břehy a celý ekosystém říční delty.
Někdy se tok řeky rozdělí na více ramen ve vnitrozemí, aby se tato ramena následně spojila; v některých případech na jejich soutoku vzniká vnitrozemská delta. Vnitrozemské delty často vznikají na místech bývalých jezer. Nejznánější je vnitrozemská delta Dunaje v Podunajské nížině a vnitrozemská delta Nigeru.
Nejznámější říční delta je delta Nilu. Z jejího tvaru pochází pojmenování delta: delta Nilu má trojúhelníkový tvar, který připomíná velké řecké písmeno delta (Δ).
Mezi další významné říční delty patří zejména:
"Si l'homme russe construit les routes, la femme russe trace les chemins."
"Lorsque les femmes russes ne vivront pas seulement à travers leur mari, les hommes russes n'auront plus peur de l'amour ni de la force de la femme russe et n'auront plus besoin de la faiblesse de l'autre pour être sûrs de leur masculinité."