| Spolková republika Německo Bundesrepublik Deutschland |
|||
|---|---|---|---|
|
|||
| Hymna: 3. strofa písně Das Lied der Deutschen | |||
| Motto: Einigkeit und Recht und Freiheit | |||
| geografie | |||
|
|
|||
| Hlavní město: | Berlín | ||
| Rozloha: | 357 022,9 km² (61. na světě) z toho 2,18 % vodní plochy |
||
| Nejvyšší bod: | Zugspitze (2962 m n. m.) | ||
| Časové pásmo: | +1 | ||
| obyvatelstvo | |||
| Počet obyvatel: | 82 310 000 (14. na světě, 2006) | ||
| Hustota zalidnění: | 231 ob. / km² (35. na světě) | ||
| Jazyk: | němčina | ||
| Náboženství: | katolické, protestantské | ||
| státní útvar | |||
| Státní zřízení: | federace | ||
| Vznik: | 23. května 1949 (vyhlášení na základě Trizónie) | ||
| Prezident: | Horst Köhler | ||
| Kancléřka: | Angela Merkelová | ||
| Měna: | euro (EUR) | ||
| HDP/obyv. (PPP): | 31 390 USD (23. na světě, 2006) | ||
| mezinárodní identifikace | |||
| MPZ: | D | ||
| Telefonní předvolba: | + 49 | ||
| Národní TLD: | .de | ||
Německo (oficiální název Spolková republika Německo (SRN, do roku 1990 též nazývána „Spolková republika Německa, SRN“, „Německá spolková republika, NSR“, západní Německo)) je středoevropský stát. Na severu sousedí s Dánskem, Severním a Baltským mořem, na východě s Polskem a Českem, na jihu s Rakouskem a Švýcarskem a na západě s Francií, Belgií, Lucemburskem a Nizozemskem. Rozhloha Německa je 357 021 km2, přičemž území státu se nachází v mírném podnebném pásu. Německo má přes 82 milionů obyvatel, což z něj činí nejlidnatější stát Evropské unie. Německo je zároveň domovem třetí největší populace imigrantů na světě.[1]
Dle známých dokumentů bylo území s názvem Germánie obydleno několika germánskými kmeny již před rokem 100 n. l. Od 10. století tvořila německá území jádro Svaté říše římské, která existovala až do roku 1806. V 16. století se severní oblasti staly centrem reformace. Ke sjednocení Německa došlo po Prusko-francouzské válce v roce 1871. V roce 1939 rozpoutalo Německo Druhou světovou válku, která trvala do roku 1945 a byla největší válkou historie. V roce 1949 Německo rozděleno na dva státy, Německou demokratickou republiku a Německou spolkovou republiku. K jejich sjednocení došlo v roce 1990. Západní Německo bylo v roce 1950 zakládajícím členem Evropského společenství uhlí a oceli a v roce 1957 zakládajícím státem Evropského hospodářského společenství. V současnosti je Německo součástí Schengenského prostoru. Německou měnou je Euro, které v roce 2002 nahradilo Německou marku.
Německo je fedrální demokratickou parlamentní republikou tvořenou šestnácti spolkovými zeměmi (Bundesländer). Hlavním a zároveň i největším městem je Berlín. Německo je členským státem OSN, NATO, G8 a signatářem Kjótského protokolu. Na základě nominální hodnoty HDP je německá ekonomika třetí největší na světě a v roce 2007 byla největším světovým exportérem. Německo je druhým největším světovým poskytovatelem rozvojové pomoci[2] a jeho výdaje na obranu jsou šesté největší na světě.[3] Životní úroveň je v Německu vysoká a funguje tam velice rozvinutý systém sociální pomoci. Německo je jedním z klíčových aktérů evropské i celosvětové politiky.[4] V mnoha vědeckých a technologických oborech je Německo považováno za světového lídra.[5]
Obsah |
Německo se člení na tři hlavní přírodní oblasti:
Po 2. světové válce bylo Německo rozděleno do čtyř okupačních zón, sovětské, americké, britské a francouzské. Hlavní město Berlín bylo rozděleno do čtyř sektorů. Každá z okupačních mocností uskutečňovala ve své okupační zóně (a sektoru) vlastní představy, jak naložit s poraženým Německem. Území na východ od Odry a Nisy předal Sovětský svaz pod správu Polsku, což USA, Spojené království a Francie uznaly až dodatečně. Pro tento okamžik v dějinách Německa se vžil termín “nultá hodina”. Spor mezi Spojenými státy, Velkou Británií a Francií na jedné straně a Sovětským svazem na straně druhé o provedení měnové reformy ze staré říšské marky na marku novou, jež nakonec proběhla odděleně v západních okupačních zónách a zóně sovětské, urychlil vznik dvou německých států – Spolkové republiky Německo a Německé demokratické republiky. Dne 23. května 1949 vyhlásil v západních okupačních zónách předseda Parlamentní rady Konrad Adenauer Základní zákon (Grundgesetz), který vstoupil v platnost jako ústava Spolkové republiky Německo. Aby zůstala otázka sjednocení Německa nadále otevřená, nepoužilo se termínu “ústava”. To mělo podtrhnout provizorní charakter tohoto státoprávního útvaru.
Německá demokratická republika vznikla na území sovětské okupační zóny 7. října 1949 a do roku 1960 byl jejím prezidentem Wilhelm Pieck.
Spolková republika Německo směřovala svou zahraniční politikou k integraci do západního spojeneckého a hospodářského systému. V roce 1955 získala Spolková republika Německo postavení suverénního státu a stala se členem Severoatlantické aliance (NATO) a Západoevropské unie. Některé podmínky vítězných mocností, které omezovaly německou suverenitu a vyplývaly z Pařížské smlouvy (23. října 1954), byly zrušeny až 3. října 1990.
Hospodářský rozvoj a vývoj sociálně-tržního hospodářství probíhaly v průběhu padesátých let velice úspěšně. V roce 1961 byla postavena Berlínská zeď, která se stala symbolem rozdělení Německa.
Teprve nová “východní politika” (Ostpolitik), o kterou se zasloužil spolkový ministr zahraničí a pozdější kancléř Willy Brandt (SPD), vedla koncem šedesátých let a na počátku sedmdesátých k postupnému uvolňování napětí mezi Spolkovou republikou Německo a Německou demokratickou republikou. V následujícím období se normalizovaly vztahy se zeměmi východního bloku, s Československem 11. května 1973 Pražskou smlouvou. Oba německé státy byly v roce 1973 přijaty do OSN a v roce 1974 spolu navázaly diplomatické styky. Po nástupu Michaila Gorbačova a jeho politiky “glasnosti” byl odstartován proces rozpadu východního bloku – a německo-německého sjednocení.
Smlouvou z 1. července 1990 o vytvoření měnové, hospodářské a sociální unie mezi oběma německými státy byla splněna důležitá vnitřní podmínka pro znovusjednocení Německa. Dne 3. října 1990 přistoupila Německá demokratická republika k Spolkové republice Německo (podle odstavce 23 Základního zákona). Zahraničněpolitické podmínky znovusjednocení byly vyřešeny 12. září 1990 v Moskvě na konferenci “dva plus čtyři”, na které se sešli ministři zahraničí Spojených států, Sovětského svazu, Velké Británie, Francie a obou Německých států. Na konferenci se Německo zavázalo respektovat německo-polskou hranici na Odře a Nise a od vítězných mocností obdrželo neomezenou státní suverenitu, s výjimkou vlastnictví a vývoje zbraní hromadného ničení.
Hospodářská obnova pěti nových spolkových zemí na východě Německa, které vznikly na území bývalé NDR, probíhá díky mohutné finanční pomoci západních spolkových zemí a EU.
Zahraničněpolitickou prioritou sjednoceného Německa zůstává pokračování procesu evropské integrace, spolupráce s mezinárodními organizacemi (včetně nasazení Bundeswehru při mírových misích) a snaha o stálé členství v Radě bezpečnosti OSN.
Mimo vnitropolitických problémů vyvolaných znovusjednocením se Německo potýká se stále se zvyšující nezaměstnaností, problematickým začleňováním přistěhovalců do společnosti a pravicovým extremismem. Německo je zakládajícím členem Evropské unie.
Německo je federativní parlamentní zastupitelská demokratická republika. Je rozděleno na 16 spolkových zemí. Největší spolkovou zemí je Bavorsko.
HDP podle sektorů (2000):
Zaměstnanost podle sektorů (1999):
Využití půdy:
Po druhé světové válce se tři tradiční průmyslové oblasti (Horní Slezsko, Sasko, Porúří) staly součástí tří států, a proto měly odlišné podmínky pro svůj rozvoj. Horní Slezsko připadlo Polsku téměř celé, a tím bylo pro Německo ztraceno. Sasko se za dobu existence NDR stalo nejproblematičtější oblastí Evropy. Po válce bylo mnoho továren odvezeno do SSSR. Měl zde být vytvořen komplex závodů těžkého průmyslu, ač se tu těží pouze hnědé uhlí. Výroba se omezila a výsledkem je největší nezaměstnanost. V Porúří (Dortmund, Essen, Duisburg) byla ohromná naleziště černého uhlí. Dodnes se zde těží kamenné uhlí. Pro Německo je výhodnější uhlí dovážet. Přesto však zůstává spolu s USA na prvním místě ve světě v těžbě hnědého uhlí i v jeho spotřebě.
Počet obyvatel činil k 30. listopadu 2005 82 459 178 obyvatel. Velkou část tvoří cizinci (resp. přistěhovalci), podle údajů Statistického úřadu z května 2006[6] tvoří největší skupinu migranti z Turecka (1 737 000), dále následují migranti z Itálie (535 000), Polska (362 000), Srbska a Černé Hory (317 000), Řecka (304 000), Chorvatska (228 000), Ruska (188 000) atd.; celkově žije v Německu 15,3 milionu přistěhovalců z jiných zemí, přičemž 7,3 milionu tvoří cizinci, 8 milionů pak již dostalo německé občanství. Procentuálně tvoří migranti značnou část obyvatel - 18,6 procent.
 Kostel panny Marie (Frauenkirche), Drážďany (Sasko) |
 Katedrála v Ulmu#, (Ulmer Münster), Ulm (Bádensko-Württembersko) |
 Katedrála v Kolíně nad Rýnem (Kölner Dom), Kolín nad Rýnem (Severní Porýní-Vestfálsko) |
|
 Pamětní kostel císaře Viléma (Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche), Berlín |
#Nejvyšší kostelní vež na světě. Výška 161,53 metrů.
 Braniborská brána, (Brandenburger Tor) (Berlín) |
 Nová radnice, (Hannover) Dolní Sasko |
 Říšský Sněm (Reichstag), (Berlín) |
 Televizní věž*, Berlín |
 Museumsinsel (Ostrov muzeí), Berlín |
*Nejvyšší stavba v Německu. Výška 368 metrů.
 Lange Anna („Dlouhá Anna“) na Helgolandu, (Šlesvicko-Holštýnsko) |
 Brocken v zimě (1141,1 m n.m.), (Sasko-Anhaltsko) |
 Kreidefelsen (Křídová Skála) na Rujáně, (Meklenbursko-Přední Pomořansko) |
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Germany na anglické Wikipedii.
|
|
 |
|---|---|
|
Spolkové země Německa a jejich hlavní města: |
|
Albánie • Andorra • Arménie¹ • Ázerbájdžán² • Belgie • Bělorusko • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Černá Hora • Česko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Gruzie² • Chorvatsko • Irsko • Island • Itálie • Kazachstán² • Kypr¹ • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Makedonie • Malta • Moldavsko • Monako • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko² • Řecko • San Marino • Slovensko • Slovinsko • Spojené království • Srbsko • Španělsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko² • Ukrajina • Vatikán
Teritoria, kolonie a zámořská území: Faerské ostrovy (DK) • Gibraltar (GB) • Guernsey (GB) • Jersey (GB) • Ostrov Man (GB)
Území se sporným postavením: Abcházie² • Jižní Osetie² • Kosovo • Podněstří • Severní Kypr
Mapy: 47°-55° S, 6°-15° V
"Si l'homme russe construit les routes, la femme russe trace les chemins."
"Lorsque les femmes russes ne vivront pas seulement à travers leur mari, les hommes russes n'auront plus peur de l'amour ni de la force de la femme russe et n'auront plus besoin de la faiblesse de l'autre pour être sûrs de leur masculinité."
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}